Předehra

Ústřední kancelář továrny Rossum´s Universal Robots. Vpravo vchod. Okny v průčelní stěně
pohled na nekonečné řady továrních budov. Vlevo další ředitelské místnosti.
Domin (sedí u velikého amerického psacího stolu v otáčecím křesle. Na stole ţárovka,
telefon, těţítka, pořadač dopisů, atd., na stěně vlevo veliké mapy s lodními a ţelezničními
liniemi, veliký kalendář, hodiny, jeţ ukazují něco málo před polednem; na stěně vpravo
tištěné plakáty: “Nejlacinější práce: Rossumovi Roboti” “Tropičtí Roboti, nový vynález. Kus
150 d.” “Kaţdý si kup svého Robota!” “Chcete zlevnit svoje výrobky? Objednejte si
Rossumovy Roboty.” Dále jiné mapy, dopravní lodní řád, tabulka s telegrafickými záznamy
kursů atd. V kontrastu k této výzdobě stěn je na zemi nádherný turecký koberec, vpravo
kulatý stůl, pohovka, koţená klubovní křesla a knihovna, v níţ místo knih stojí láhve s vínem
a kořalkami. Vlevo pokladna. Vedle Dominova stolu psací stroj, na němţ píše dívka Sulla.)
Domin (diktuje) “- ţe neručíme za zboţí poškozené dopravou. Upozornili jsme vašeho
kapitána hned při nakládání, ţe loď je nezpůsobilá k dopravě Robotů, takţe zkáza nákladu
nepadá na náš účet. Znamenáme se – za Rossum´s Universal Robots -” Hotovo?
Sulla Ano.

Domin Nový list. Friedrichswerke, Hamburk. – Datum. – “Potvrzujeme objednávku patnáct
tisíc Robotů -” (zazvoní domácí telefon. Domin jej zvedne a mluví do něho) Haló – Zde
centrální – ano. – Zajisté. Ale ano, jako vţdycky. – Ovšem, kabelujte jim. – Dobrá – (zavěsí
telefon) Kde jsem přestal?
Sulla Potvrzujeme objednávku na patnáct tisíc R.
Domin Nový list. Friedrichswerke, Hamburk. – Datum. – “Potvrzujeme objednávku patnáct

Domin (zamyšleně) Patnáct tisíc R. Patnáct tisíc R.
Marius (vstoupí) Pane řediteli, nějaká dáma prosí –
Domin Kdo?
Marius Nevím. Podává vizitku.
Domin (čte) Prezident Glory. – Ţe prosím.
Marius (otevře dveře) Račte, paní.
(vejde Helena Gloryová. Marius odejde)
Domin (vstane) Račte.
Helena Pan centrální ředitel Domin?
Domin Prosím.
Helena Jdi k vám –
Domin – s lístkem prezidenta Gloryho. To stačí.
Helena Prezident Glory je můj otec. Jsem Helena Gloryová

Domin Slečno Gloryová, je pro nás neobyčejnou ctí, ţe – ţe –
Helena – ţe vám nemůţeme ukázat dveře.
Domin – ţe smíme pozdravit dceru velkého prezidenta. Prosím, posaďte se. Sullo, můţete
odejít. (Sulla odejde)
Domin (usedne) Čím mohu poslouţit, slečno Gloryová?
Helena Já jsem přijela –
Domin – podívat se na naši tovární výrobu lidí. Jako všechny návštěvy. Prosím, beze všeho.
Helena Myslela jsem, ţe je zakázáno –
Domin – vstoupit do továrny, ovšem. Jenţe kaţdý sem přijde s něčí vizitkou, slečno Gloryová.
Helena A vy ukáţete kaţdému … ?
Domin Jen něco. Výroba umělých lidí, slečno, je tovární tajemství

Helena Proč mne nenecháte domluvit?
Domin Prosím za prominutí. Chtěla jste snad říci něco jiného?
Helena Chtěla jsem se jen zeptat –
Domin – zda bych vám zcela výjimečně neukázal naši továrnu. Ale zajisté, slečno Gloryová.
Helena Jak víte, ţe jsem se na to chtěla ptát?
Domin Všichni se ptají stejně. Vstane. Ze zvláštní úcty, slečno, vám ukáţeme víc neţ jiným a- jedním slovem –
Helena Děkuji vám.
Domin Zaváţete-li se, ţe nikomu neprozradíte ani to nejmenší –
Helena (vstane a podává mu ruku) Mé čestné slovo.
Domin Děkuji. Nechtěla byste snad sejmout závoj?
Helena Ach ovšem, vy chcete vidět – Promiňte.
Domin Prosím?
Helena Kdybyste mi pustil ruku.
Domin (pustí) Prosím za prominutí.
Helena (snímá závoj) Chcete vidět, nejsem-li vyzvědač. Jak jste opatrní.
Domin (pozoruje ji nadšeně) Hm – ovšem – my – tak jest.
Helena Vy mi nedůvěřujete?
Domin Neobyčejně, slečno hele – pardon, slečno Gloryová. Vskutku neobyčejně potěšen –
Měla jste dobrou plavbu?
Helena Ano. Proč –